V roce 1965 otiskl německý Stern článek o pražský kapele Hells Devils. První český a slovenský kapele, která slůvko rock’n’roll prozkoumala ze všech úhlů a pohledů.

Přirovnávat českou kapelu Hells Devils k The Who je asi trochu moc. Ale faktem je, že i po Hells Devils zůstávaly vylomený dveře a rozbitý židle – v podmínkách utaženýho komunismu to bylo něco neskutečnýho. Taky si to chlapci pěkně slízli…

Dobová pozvánka na akci…

Hells Devils v první sestavě z roku 1962 ve svý zkušebně ve smíchovský tiskárně. Nad nima všechno pozoruje tehdejší prezident Antonín Novotný…

Začátky se datují do roku 1961, a to do pražský čtvrti Košíře, kde se utvořilo jádro kapely původně nazývaný „Greate Hell’s Devils“. Chlapci s přezdívkami jako Tony, Reddy Gherkin, Tony Black a Kelly mastili navzdory neznalosti angličtiny věrný kopie The Shadows, Cliffa Richarda, Elvise a další. V běhu několika let fungování, který komunisti rázně utnuli, se ve značně proměnlivý sestavě vystřídalo množství jmen včetně pozdějc i Zdeňka Rytíře nebo Karla Kahovce. Nejvýstřednější je však postava manažera kapely Evžena „Toskányho“ Fiala, v tý době už skoro šedesátníka, který vzal propagaci a management Hell’s Devils náramně vážně…

V kapele se vyjma třeba Karla Kahovce mihnul i jistý Petr Baďura. Ukázalo se, že to byl estébácký provokatér…

Nejenže členům kapely (včetně syna Evžena, který v kapele zpíval) šil typický rudo-černý oblečení, ale taky vyřizoval nutnou komunikaci se schvalovacíma komisema, kulturními středisky a rozličnými úřady. Zesílená komunikace byla potřeba čím dál častěji, zvlášť poté, co nápor komunistů vyvrcholil zatčením jeho syna Evžena…

Manažer a guru kapely Evžen „Toskány“ Fiala, který dokázal vyžehlit nejeden průšvih. Patřil k jedněm z lidových velitelů květnovýho Pražskýho povstání, pozdějc byl (do února 1948) i členem zpravodajský služby…

Jeho syn Evžen v kapele zpíval…

Kostýmy reflektovaly název kapely… hrálo se v rudočerných vohozech…

Nejen Toskány, ale i zvukař Binny Laney (Zbyněk Lán) byl důležitou součástí kapely…

Vrcholným byl pro kapelu rok 1963 a jaro 1964, kdy po úspěšným složení nezbytných komisních přehrávek Hells Devils hráli jeden koncert za druhým. S postupem měsíců se zájem úřadů zvyšoval a stejně tak i komunistickýho tisku, který informoval např. o demolici vstupních dveří během koncertu; o zničení 70 židlí v sále (kapele přišel účet na 7 tisíc Kčs); o popraskaným stropě, který údajně způsobila hlasitá produkce; o rokenrolu, angličtině a výstředních oblecích nemluvě…

Mejdan s Hells Devils…

Oč bylo Rudé právo v posměšcích na kapelu činorodější, o to víc se zvyšoval zájem fanoušků. A nejen jich, ale i jiných hudebníků, který Hells Devils bezostyšně kopírovali.

Vzedmutou vlnu rýsující se svobodomyslný scény bylo nutný rázně potlačit. Začátkem června, časně po ránu, si policajti přišli pro zpěváka Evžena Fialu, a to kvůli údajný špionáži (Fiala tenkrát chodil s Finkou z ambasády) a ohrožování mravnosti. Jen díky „správným“ kontaktům jeho otce a zároveň manažera kapely Toskányho se mu z ošklivě vypadajícího procesu podařilo vybruslit jenom s roční podmínkou. Zánik kapely se ale blížil…

Hells Devils lákali i hromadu napodobitelů. Tohle jsou „The Devils Bells“ z Teplic…

K poslednímu odehranýmu koncertu Hells Devils došlo v dubnu 1965 v Brandýse. Chytrý historický prameny zdůrazňujou, že vše už připomínalo pozdější undergroundový akce 70. let. Koncert se totiž obešel bez jakýkoli propagace, nebyl oficiálně schválenej a kapela hrála pro hrstku dobře obeznámených fanoušků zadarmo. Do Brandýsa za Hells Devils vyrazili i tzv. schodaři, totiž partička dlouhovlasých pražských proto-hippies, kteří se scházeli na schodech u Národního muzea. Ostatně, na ty taky došlo, a to o rok později v rámci celostátního tažení proti „vlasatcům“…

Po návratu z koncertu se členové Hells Devils octli pod ještě větším drobnohledem. Muži zákona taky na dva z nich přihodili obvinění z výtržnictví, najednou i jejich věčně nápaditý guru Toskány přišel o zbytek svý energie. Hells Devils se rozpadli.

O Hells Devils psal německý Stern, ale i další západoevropský média…

Avšak jejich sláva žila dál… V červnu téhož roku zamířili do Prahy novináři ze „západního Německa“, přesněji z magazínu Stern, aby udělali v Praze reportáž o „o rudých Beatles z Prahy“.
Třebaže kapela už fakticky neexistovala, stihlo se udělat ještě pár fotek na Karlově mostě. A protože kapela nefungovala, rozzuření potentáti už neměli koho zakázat. O to spíš si došlápli o rok později na celou nonkonformní mládež v akci nazvaný „Vlasatci“, která postihla asi čtyři tisíce lidí. K tý zas jindy…

fotky: Popmuseum