Už za necelý týden končí velikánská berlínská výstava zaostřená na popkulturního hrdinu jménem David Bowie. Je dobrý ji vidět?

Výstava věnovaná jedný z největších postav světový popkultury přicestovala do hlavního německýho města z Londýna letos v květnu.
Místo konání v galerii Martin-Gropius Bau snadno rozeznáte podle špalíru fanoušků, který se pravidelně točí podél výstavních schodů a občas i daleko před nima. Vyplatí se stoupnout si do fronty?

Určitě jo, ale Misi Bowie si věru ulehčíte, když si lístek předem zakoupíte online a vytisknete. Pak si v klídku projdete kolem čekajícího davu a na tváři se vám vykouzlí mírně provinilý úsměv.

Slavný vinylový model k turné Aladdin Sane (1973) navrhl Kansai Yamamoto. Celou výstavu otvírá… Yamamoto šil většinu Bowieho nejslavnějších kostýmů. Poprvý se potkali v létě 1972…

… už rok předtím ale Bowie spatřil Yamamotovu londýnskou show, která ho omráčila. Sestřihy návrhářových modelů ho inspirovaly ke shození svý blonďatý hipísácký houně…

… nejdřív si vlasy jen odbarvil. Tehdejší manželka Angie – jeho stylový guru číslo jedna – ale trvala na tom, aby ještě přitvrdil. Jako blonďák vypadáš jak zkurvenej Rod Stewart, řekla mu prý doslova. Její kámoška proto donesla Schwarzkopf Red – a model Ziggy Stardust byl na světě… (btw, ta kámoška si nakonec vzala Bowieho kytaristu Micka Ronsona)

Interaktivní výstava se odehrává v několika sálech. Na začátku pouti dostanete sluchátka, jejichž program se v každým sále mění souběžně  s promítáním – tu Bowieho vzpomínkama na dětství, jindy se záběry z jeho koncertů či rozličných televizních vystoupení….

Místnosti, ve kterých se expozice odvíjí, bohužel nejsou příliš rozlehlý. Návštěvníci se často mačkají. Jejich zájem o vystavovaný artefakty se tím přirozeně snižuje. Mezi množstvím Bowieho rukopisů, raritních elpíček a vhledů do dětství Davida Jonese, jak se Bowie ve skutečnosti jmenuje, vynikají originální kostýmy. Nechybějí samozřejmě kousky z nejslavnějšího Bowieho období, totiž 70. let, ale ani jeho dandyovský osmdesátky, ba „drumandbassový“ devadesátky :) či výtvarný zpracování z posledních let.

Bowieho hlavním návrhářem nebyl jen Yamamoto, ale taky Freddie Burretti, který navrhoval zejména zpěvákovy vohozy mimo pódium. Byl to Bowieho kámoš a údajně ještě větší hezoun. Bowie ho vyjma stylistický práce nutil i do zpěvu. Ale Burrettiho pěvecká kariéra příliš nevyšla…

… nakonec v roce 1974 skončil jako návrhář u Valentina. S Bowiem ale zůstali přáteli a jak se Style Surfin’ dozvěděl na výstavě, zpěvák si při megakoncertu Live Aid v roce 1985 na jeho počest vzal jeden z jeho starých klasických obleků…

Style Surfin’ byl nadšený z vystavovaných kultovních oděvů. O něco míň už z nedostatečně vysvětlený geneze Bowieho stylovýho chameleonství. Výstava se sice zabývá účinkem Kubrickovy Vesmírný odysey a pestrobarevný partičky kolem Warhola. Opomíjí ale stylotvorný vliv Bowieho tehdejší manželky Angie a bohémský suity kolem ní.
Taky absentuje vysvětlení Bowieho stylovýho přerodu z rockera v moda, pak ve folkaře, pozdějc v mírotvornýho hipísáka a nakonec v bláznivou glamovou superstar – čím to je, že hlavní strůjci a původci těchhle scén se k „vykrádači“ Bowiemu nestavěli zády – ba právě naopak?

Pre-mod Bowie s rockerským duck ass účesem v jednom ze svých prvních hudebních dobrodružství…

Navíc, kolem Bowieho – přesnějc kolem jeho alter ega Ziggygo Stardusta – se vytvořila samostatná fanouškovská subkultura; následně výrazně ovlivnil i punk, o britských novoromanticích a goticích nemluvě.

Na otázku, jak z geniálního stylovýho zloděje se nakonec zrodil stylový bůh číslo jedna, tahle výstava teda spíše neodpovídá. Částečně i vinou zvolenýho prostředí, který neposkytuje správný prostor k jejímu vykreslení. K tomu bude asi potřeba nějaký přechytralý blogger… :))

fotky: Duffy, V & A Museum, The David Bowie Archive